středa 30. března 2016

Tento recept je na původním blogu sice rovnou dvakrát, ale stejně si ho neodpustím uveřejnit znovu. Až taková dobrota to je. Dříve jsem mandle jednoduše hodila z pytlíku rovnou na pánev, ale postupem času jsem se naučila všechna semínka a ořechy před pražením propláchnout a nechat na pánvi nejdříve na nižší stupeň vysušit. Přeci jen, bůhví, kde se ty mandle všude válely...

Mandle pražené na umeoctu

Suroviny:
100 gramů neloupaných mandlí
1 polévková lžíce umeocta (jiný nefunguje - ozkoušeno)

Postup:


  • Mandle propláchněte a nechte okapat.
  • Ještě mokré mandle dejte na pánev a nechte na mírném ohni vysušit, občas zamíchejte.
  • Až budou mandle proschlé (nebudou se lepit k sobě), zvyšte teplotu a na sucho opražte. 
  • Až budou vonět a praskat, přidejte jednu polévkovou lžíci umeocta a rychle "proházejte", aby se umeocet dostal všude. Nechte vychladnout a konzumujte.

Rychlovka, že? A nemusíte se omezovat jen na mandle, slunečnicová semínka jsou také moc dobrá :)

TIP: Umeocet si předem odměřte do nějaké skleničky, ať se potom při rychlé přípravě nemusíte zdržovat litím octa na lžíci a pak teprve na pánev ;)
4

úterý 29. března 2016

18. - 20 března 2016 se na pražském holešovickém výstavišti konal již tradiční Festival Evolution celkově zaměřený na zdravý životní styl a ekologii. Dnes Vám přínáším pár fotek, prostřednictvím kterých můžete alespoň trochu nasát atmosféru festivalu. 

Vy co jste byli, nasadil Vám Evolution brouka do hlavy? Co Vás nejvíce zaujalo? Budu ráda, pokud se o své zážitky a dojmy podělíte v komentářích.


Pohled do haly
Stánek Lifefood

Stánek Lifefood

Stánek Lifefood

Království ořechových másel u stánku Zajíců v Krabici

Mořské houby na tělo i obličej
Výborné hrachové čipsy s mákem a čočkové s chilli
Bachovy esence
Pohled do haly
Arganový olej
Jíly Argital
Pohled do haly
100% Pure
Přírodní dekorativní kosmetika 100% Pure pigmentovaná ovocem a zeleninou
100% Pure
100% Pure - nejkrásněji vonící oční krém
Apoteka


Přírodní deodoranty firmy RaE Kosmetika
Přírodní deodoranty firmy RaE Kosmetika
Přírodní deodoranty firmy RaE Kosmetika

Přírodní deodoranty firmy RaE Kosmetika

Stánek Khadi
Stánek Khadi
Sušenky bez palmového oleje
Veganské víno v Demeter kvalitě

0

úterý 8. března 2016

Když se podíváme na celosvětová čísla, je průměrná spotřeba luštěnin asi 6,3 kg na osobu za rok. V některých oblastech však až 50 kg na osobu za rok. Zkrátka je vidět, že stravovací návyky různých národností jsou zcela odlišné. A také ukazuje na to, že se čeští obyvatelé zřejmě mají až moc dobře, když si mohou dopřávat bílkoviny z mnohem dražších zdrojů než jsou luštěniny. Vemte si třeba takový hrách. Pokud nebudete kupovat bio, seženete půl kila hrachu pod dvacet korun. V půl kile hrachu je tolik bílkovin, že bohatě stačí na osm velkých porcí. A řekněte upřímně, seženete za dvacku osm steaků?

Proč jsou tedy luštěniny v naší republice tak neoblíbené? Když mě někdo vidí, jak dlabu fazole, řekne mi: "Když mě to taky chutná, ale hrozně mě to nafukuje". To asi bude jedním z hlavních důvodů. Lidé mají zkrátka po luštěninách nafouklé břicho. Tomu se dá ale předcházet. Pojďme se podívat na to, jak luštěniny správně připravit, aby byly stravitelnější a my je mohli konzumovat častěji.

Oligosacharidy
Ano, to je ten hlavní viník naší plynatosti. Žádná část lidského zažívacího traktu totiž neprodukuje enzymy, které by byly schopné tyto oligosacharidy štěpit. Proto se nestrávené dostanou až do tlustého střeva, kde se na ně vrhnou bakterie, vše začne kvasit a vzniká velké množství oxidu uhličitého. A to je ta příčina nadýmání. Takže vám je nyní jasné, že naším úkolem je, luštěniny těchto oligosacharidů zbavit. Toho dosáhneme velmi snadno, protože oligosacharidy jsou rozpustné ve vodě. Buď si vybereme máčení luštěnin s následnou tepelnou úpravou anebo ještě lépe klíčení luštěnin. Po 4 - 5 dnech klíčení už luštěniny téměř žádné oligosacharidy neobsahují. Navíc se klíčením rapidně zvyšuje obsah vitamínů a enzymů a sacharidy se stávají lépe stravitelné.


Máčení
Prvním a základním krokem je namočení luštěnin. Jednoduše dejte požadované množství luštěnin do hrnce a zalijte dostatečným množstvím vody. Pamatujte, že luštěniny nabydou na objemu, takže vody by mělo být opravdu dost. Namočit stačí přes noc, ale v tomto případě čím déle, tím lépe. Pokud si vzpomenete včas, je dobré luštěniny namočit třeba i na 12 hodin. Nebo den. Jen vždy po cca osmi hodinách luštěniny propláchněte a zalijte novou vodou. Tyto úkony vám celkově nezaberou více než pár minut. Jen to chce plánovat a předem si určit, kdy že z těch luštěnin budeme chtít uvařit.

Vaření

  • Luštěniny by se měly vařit až po předchozím máčení. Jednak se zlepšuje stravitelnost a jednak se uvaří za mnohem kratší dobu.
  • Máčecí vodu vždy vylijte. Sice se nám s ní odplaví i nějaké minerály, ale zároveň i ty ošklivé a zlé oligosacharidy. 
  • Luštěniny raději ještě jednou propláchněte, zalijte studenou vodou a dejte vařit. Nikdy nepřidávejte sůl, luštěniny by se neprovařili. 
  • Doba varu závisí na druhu luštěniny i na době, po kterou se luštěniny máčely. Čím déle byly namočené, tím kratší je doba vaření. Luštěniny je dobré vařit v tlakovém hrnci. Jednak se doba vaření sníží na polovinu a za druhé jsou luštěniny chuťově mnohem lepší - takové krémové. 
  • Ať už v klasickém hrnci nebo tlakovém, luštěniny byste při vaření nikdy neměli míchat. Pouze sbírejte pěnu, která se tvoří na vrchu.
  • Pro lepší stravitelnost je vhodné do hrnce přidat mořskou řasu.  Stejně tak i různé koření jako např. saturejkulibeček, majoránku nebo bazalku.
  • A jedna rada na závěr: nikdy k luštěninám nepřidávejte jedlou sodu! Často se ve svém okolí setkávám s radami, že se mají luštěniny vařit s přídavkem jedlé sody. Ano, sice se stanou stravitelnější a jsou rychleji uvařené, ale zároveň se tak zbavujete cenných vitamínů skupiny B. Přidáním jedlé sody se pH vody posune do zásadité oblasti, ve které se rozkládá především vitamín B1 (thiamin).


Máte nějaké triky při přípravě luštěnin? Podělte se s ostatními o své zkušenosti v komentářích )




7

pondělí 7. března 2016

Pokud by Vás něco zajímalo, neváhejte mi napsat :)

v.ethique@gmail.com
0

sobota 5. března 2016


Jeden recept si dovolím ze starého blogu úplně sprostě obšlehnout bez modifikací. A je jím recept na bezlepkové palačinky, který je dokonalý a nepotřebuje vylepšovat. Vzhledem k tomu, že palačinky se ne každému vedou, jsem zkusila jsem natočit videorecept. No, jsem střihač amatér a tohle byla má úplně první zkušenost s nějakým programem na stříhání videa, tak buďte shovívaví :)






Nejlepší bezlepkové palačinky
(2 - 3 porce)

Suroviny:
150 gramů loupané pohanky (pohanka loupaná kroupy)
100 gramů kulatozrnné natural rýže
50 gramů jáhel
300 ml vody
1 vrchovatá čajová lžička kokosového oleje
1/2 čajové lžičky soli
citrónová kůra z 1 chemicky neošetřeného citrónu (nebo 1 lžička citrónové kůry)
+ kokosový olej na pánev

+ oblíbená náplň 


Postup:

  • Pohanku, rýži i jáhly odvažte a vše v jedné míse zalijte vodou a nechte přes noc namočené.
  • Ráno přes síto slijte, ještě jednou propláchněte a dejte do koktejlového mixéru, přidejte kokosový olej, sůl, nastrouhanou citrónovou kůru a 300 ml vody.
  • Mixujte na vysoké otáčky, dokud nedostanete hustší hladké těsto, trvá to asi dvě minuty.
  • Pánev lehce vymažte kokosovým olejem, rozehřejte a tvořte palačinky. (já pánev vymazávám pomocí papírového ubrousku, kterým naberu trošku oleje a rozetřu po pánvi)
  • Na pánev vylejte naběračku těsta, rozprostřete buď nakláněním pánve nebo pomocí lžíce a nechte, dokud nebude i povrch dokonale suchý.
  • Obracečkou nadzvedněte okraje po celém obvodu, palačinku opatrným pohybem jakoby odlepte ode dna a poté zkuste otočit. Neuspěchejte to, nebo palačinku roztrhnete.Těsto se nechová jako klasické palačinky, může se zdát, že se připalují, ale nepanikařte. Opravdu je třeba je jen lehce odlepit. Pokud to nepůjde, použijte trochu síly a vemte si na pomoc nějakou dřevěnou obracečku, která pánev nepoškrábe. Otočte a nechte opéct i z druhé strany.
Možná to vypadá složitě a možná jen já mám blbou pánev, ale takhle musím postupovat téměř u všech placek a palačinek... Je to o cviku ;)

Pokud budete palačinky podávat hned, jsou takové křupavější. Pokud je budete vrstvit na sebe a podávat za pár minutek, trochu zvlhnou a budou se chovat jako úplně normální palačinky ;)
4

pátek 4. března 2016

Obrázek: Pixabay
Doufám, že dnešní čtení pro vás bude zajímavé. O vitamínu B12 se v poslední době hodně mluví. K vitamínu B12 jsou dva přístupy.

  • První: Ani na pouze rostlinné stravě není nutné vitamín B12 suplementovat, je dostatečně obsažený ve fermentovaných potravinách. 
  • A druhý: Žádný rostlinný zdroj nám nedodá B12, kterou by tělo dokázalo využít.

Nikdy jsem nezastávala názor, že tohoto vitamínu je dostatek v rostlinách. Podle mě je totiž dnešní půda pro pěstování tak vyčerpaná, že obsahuje mnohem více pesticidů a různé chemie než vitamínu B12. A i kdyby tam nějaký byl, kdo z vás tu mrkev sní neoloupanou?

V Čechách je toto téma zatím v plenkách, ale na zahraničních stránkách již dlouho čtu různé články, diskuze, fóra a vím, že není radno tuto věcpodceňovat. Nedostatek se může projevit náhle, bez varování a třeba až po dvaceti letech.
Také nejsem moc velkým příznivcem vitamínových doplňků a nechci podporovat vitamínový byznys. V tomto případě ale dělám výjimku. Dlouho jsem vybírala vitamíny, které by mi nevadilo polykat. Naštěstí je trh tak rozmanitý a lze najít i velice kvalitní přípravky, které nemusí být proti srsti ani lidem, kteří se snaží žít "přírodně" a čistě. Např. od firmy Garden of Life TENTO.

Přeložila jsem článek, který je uveřejněný na internetových stránkách http://www.macrobiotics.co.uk Byl to jeden z článků, který mě ovlivnil nejvíc, protože je napsaný lektorkou vaření, která přežila rakovinu a sama byla pouze na rostlinné stravě. A nebyla žádný lajdák, měla vystudovanou celostní medicínu a žila makrobioticky. To znamená hodně fermentovaných potravin, od pickles, přes tempeh až po sójové omáčky a mořské řasy. A přesto trpěla nedostatkem tohoto vitamínu.

A zde už je onen článek, jehož název by se dal interpretovat jako
"Mé B12 dilema od Christiny Pirello"
Rok 1998 měl u nás doma přezdívku... Rok z pekla. Každý člověk takové roky má... Jsou to takové ty roky, kdy doslova počítáte dny do konce... Ani makrobiotický životní styl vám nezaručí imunitu proti takovým rokům. Můžeme si myslet, že zaručí, že žít celý život v souladu s přírodou nám zázračně zajistí odolnost proti onemocněním a jiným přírodním katastrofám. Dobře, možná ne každý si to myslí, ale já jsem si to myslela. Myslela jsem si, že fakt, že jsem měla ... a přežila rakovinu díky makrobiotice (v mém případě zkouška ohněm), mi zajistí, že zbytkem života budu hladce proplouvat.

Psal se duben. Pracovala jsem asi tak milion hodin týdně, jestli je vůbec možné pracovat tak moc. Privátně jsem vařila, vyučovala jsem jak soukromé, tak i veřejné kurzy a pomáhala manželovi Robertovi, který řídil naše podnikání. Byla to také první sezóna, kdy jsem měla pořad o vaření v národní veřejné televizi a já si zvykala na tuto životní změnu. Oba jsme si uvědomovali, že se práce stává naším životem a že musíme udělat nějaké změny, více se otáčet. Ale milovali jsme naší práci a líbilo se nám pracovat společně, takže jsme vlastně nikdy nemuseli nic radikálně měnit. "Zachraňovali jsme svět", jedním jídlem za druhým.

Zrovna jsem měla přednášku o léčivých potravinách (jaká ironie...) a cítila jsem se nezvykle podrážděná. Když jsme přijeli z přednášky domů, pokoušel se mi můj manžel (který se zrovna léčil se zlomeninou chodidla) pomoci s taškami. Pamatuji si, že jsem mu říkala, že více překáží, než pomáhá a ať se raději odbelhá pryč. Byla jsem zaskočená svou vlastní úsečností. Myslela jsem, že jsem jen unavená.
Když jsem uklízela poslední hrnec do spodní skříňky a zvedla jsem se, zasáhla mě ta největší a nejintenzivnější bolest, jakou jsem kdy zažila. Bylo to jako by mi někdo zavrtal cepín do lebky, právě tam, kde se skrývá to cenné měkké místo. Zavolala jsem na Roberta, který když slyšel tu ryzí paniku v mém hlase, byl u mě v cuku letu. Řekla jsem mu, aby zavolal 9-1-1, protože mám krvácení do mozku. Nemám ani ponětí, jak jsem mohla tak jistě vědět, co se děje, ale věděla jsem. V ten moment jsem ztratila kontrolu nad svým tělem a zkolabovala.

V nemocnici se mě každý ptal, co ta moje "bolest hlavy". Odpovídala jsem jim, že jsem měla krvácení do mozku, ale oni se vždy jen usmáli a říkali, že se musí udělat nějaká vyšetření, aby se vše objasnilo. Jak jsem tak ležela na jednotce intenzivní péče na neuro traumatologii, začala jsem plakat. Ta bolest byla nesnesitelná, ale to nebyl ten hlavní důvod pro slzy. I přes uklidňování doktorů jsem věděla, že mám vážný problém.
Robert u mě seděl každou noc, držel mě za ruku a povídal si se mnou. Věděli jsme, že jsme zase na křižovatce. Opět jsme byli nuceni ke změně... tím jsme si byli jistí. A to i přes to, že jsme ještě neznali závažnost mého stavu.

Den na to si s námi přišel promluvit primář neurochirurgie. Když seděl na posteli, vzal mi ruku a říkal, "Mám dobrou a špatnou zprávu. Ta dobrá je velmi dobrá a ta špatná je, ehm, hodně špatná, ale zase ne příšerná. Kterou chcete slyšet první?"

Ta nejhorší bolest hlavy, co jsem kdy zažila, mě stále obtěžovala, takže jsem mu dala volnou ruku. To, co mi řekl, mě šokovalo. Donutilo mě to znovu se zamyslet nad mým jídelníčkem a životním stylem. Vysvětlil mi, že jsem měla aneurysma mozkových tepen a že 85% lidí, kteří utrpí toto krvácení, nepřežije (Hádám, že to byla ta dobrá zpráva).

Z otázek, na které jsem odpověděla, věděl, že nekouřím, nepiji kávu ani alkohol, nejím maso, nekonzumuji mléčné výrobky; že můj jídelníček je velmi zdravý a pravidelně cvičím. Z mých výsledků také viděl, že ve věku 42 let nemam žádný náznak usazenin v žilách nebo tepnách, žádný náznak ucpání (oboje charakteristické pro toto onemocnění). A potom mě překvapil.

Protože jsem neodpovídala "modelu" pro toto onemocnění, chtěli mi udělat nějaká další vyšetření. Lékař byl toho názoru, že musí existovat nějaký zásadní předpoklad, který způsobil, že výduť praskla (patrně to bylo genetické a mám ještě tři další v této oblasti). Také byl zmatený tím, že se prasklá výduť uzavřela;žilní stěna se doslova zapečetila a ta bolest, kterou jsem trpěla, byla krev, která tlačila na nervy. Říkal, že zřídkakdy, jestli vůbec někdy něco takového viděl.

Po několika dnech krevních a jiných testů za mnou Dr. Zagar přišel a znovu si sedl na postel. Měl odpovědi a tak byl velmi šťastný. Vysvětlil, že jsem vážně anemická a že má krev má vážný nedostatek vitamínu B-12 a to způsobilo, že se moje hladina homocysteinu zvýšila natolik, že zapříčinila toto prasknutí. 

Řekl mi, že mé žilní stěny a tepny jsou tak tenké jako rýžový papír, opět kvůli tomuto nedostatku a bez řádné suplementace budu mít vysoké riziko, že se tento případ bude opakovat. Ale jen s malou pravděpodobností šťastného konce. Také mi vysvětlil, že testy ukázaly, že můj jídelníček je příliš chudý na tuky, což způsobuje další nedostatky (ale o tom v jiném článku). Řekl, že musím změnit svůj výběr jídla, protože neodpovídá mé úrovni aktivit. Zároveň mi ale řekl, že způsob, jakým jsem se rozhodla žít a jíst mi pravděpodobně zachránil život.

Byla jsem šokována. Stravovala jsem se makrobioticky 15 let. Robert a já jsme vařili většinu jídel doma, používali ty nejkvalitnější suroviny, jaké jsme mohli najít. Slyšela jsem...a věřila...že jsem dostávala dostatečné množství této nezbytné živiny konzumací fermentovaných potravin, které jsem jedla denně. Jak jsem se jen mýlila.

K makrobiotice jsem se dostala přes vědu a biologii. Na začátku mých studií celostní medicíny jsem byla kvůli svému vědeckému cítění skeptická, neochotná věřit tomu, že co nás učili, je založeno jednoduše na "energii". To se pomalu měnilo a já se naučila spojit dva styly myšlení a vytvořila si tak vlastní porozumění. Takové, které mi bude dobrým sluhou.

Začala jsem sbírat informace vitamínu B-12, jeho zdroje a význam pro naše zdraví. Věděla jsem, že je to výzva. Že jako vegan jsem musela hledat jiné zdroje, protože jsem nebyla ochotná jíst maso. V mé makrobiotické praxi jsem se také vyhýbala doplňkům a věřila jsem, že ze stravy dostanu všechny živiny, které potřebuji.

To, co jsem zjistila, jsem dobře využila při znovuzískání a udržení mého neurologického zdraví. Takže už nejsem chodící "časovaná bomba", která čeká na to, kdy nastane další prasknutí. Toto je pouze můj příběh, není to kritika víry a způsobů, které ostatní lidé praktikují. Je to věc, která si zaslouží vážnou diskuzi. Tak to i vysvětlujeme lidem, kteří užívají jídlo jako lék.



Zde je, co jsem zjistila...Od této chvíle to bude trochu "vědecké".

Vitamín B12 je členem skupiny vitamínů B komplex. Obsahuje kobalt, který je také znám pod názvem kobalamin. Je produkován výhradně bakteriemi a nachází se primárně v mase, vejcích a mléčných výrobcích. Je nezbytný pro tvorbu červených krvinek, správné fungování nervového systému, růst a vývoj u dětí.


Dlouhodobý nedostatek vitamínu B12 může vést k chudokrevnosti, neuropatii, degeneraci nervů a nevratnému poškození nervové soustavy, což může vyústit v mrtvici a krvácení do mozku.

Primární funkcí vitamínu B12 je tvorba červených krvinek a udržování zdravého nervového systému. Je nezbytný pro rychlou syntézu DNA pomocí dělení buněk, stejně tak je zodpovědný za tvorbu červených krvinek v kostní dřeni. Pokud nastane nedostatek vitamínu B12, je narušena syntéza DNA a vytvoří se abnormálně veliké krvinky nazývané megaloblasty. Toto má za následek anémii, jejíž syndromy jsou únava, dušnost, apatie, bledá pokožka a slabá odolností proti infekcímB12 je také důležitý pro zachování zdravého nervového systému. Nervy jsou obaleny izolačním tukovým pouzdrem, které se skládá z komplexní bílkoviny zvané myelin. B12 hraje klíčovou roli v metabolismu mastných kyselin, který je nezbytný k udržení myelinu.

Nejběžnější forma nedostatku se dostaví spíše, když tělo přestane účinně vstřebávat B12 ze střeva, než že by šlo o nedostatek v potravě. Vstřebávání vitamínu B12 vyžaduje, aby parietální buňky žaludeční sliznice vyměšovaly glykoprotein, známý jako tzv. vnitřní faktor. Komplex vitamínu B12 a vnitřního faktoru je poté za přítomnosti vápníku vstřebán v ileu (část tenkého střeva). Někteří lidé nejsou schopní vnitřní faktor vytvářet a je jim vitamín B12 dodáván injekcemi.

Vitamín B12 může být v malém množství ukládán v těle. Celková zásoba je asi 2-5 mg u dospělých a asi 80% z toho je uloženo v játrech. Vitamín B12 je vylučován žlučí a znovu vstřebáván. Tento jev je známý jako enterohepatická cirkulace. Lidé, kteří jídlem konzumují malé množství vitamínu B12, což zahrnuje vegany a některé vegetariány, mohou získávat více vitamínu B12 z tohoto znovuvstřebávání než z jídla. To je důvod, že může trvat i více než 20 let než se u lidí, v jejichž jídelníčcích se B12 nevyskytuje, onemocnění projeví. Pro srovnání, pokud je nedostatek B12 následkem špatného vstřebávání, trvá pouhé 3 roky nežse nedostatek projeví.

Jediné spolehlivé přirozené zdroje vitamínu B12 jsou maso, mléčné výrobky a vejce. Rozsáhlý průzkum týkající se možných rostlinných zdrojů vitamínu B12 předpokládal, že možným zdrojem vitamínu B12 mohou být fermentované sójové výrobky a mořské rostliny a řasy. Avšak analýza fermentovaných sójových výrobků, zahrnující tempeh, miso, shoyu a tamari nenašla nijak velké množství B12.
Velké množství vitamínu B12 se objevilo u spiruliny- řasy, která je k dostání jako doplněk ve formě tablet a nori - mořské řasy. Ale nejnovější výzkumy ukazují, že to co je zde přítomno jsou sloučeniny strukturálně totožné s B12, známé jako analogy vitamínu B12, které jsou ale tělem nevyužitelné. Výzkumníci naopak předpokládají, že domnělé doplňky vitamínu B12 jako spirulina mohou ve skutečnosti zvyšovat riziko nedostatku B12, protože analogy B12 mohou soupeřit“ s vitamínem B12 a zabraňovat přeměně.
Současné výživové doporučení, alespoň pro tuto chvíli je, že žádné rostlinné zdroje nemohou být považovány za spolehlivý zdroj vitamínu B12.
Bakterie, které se nachází v tlustém střevě, jsou schopny vitamín B12 syntetizovat. V minulosti převládal ten názor, že vitamín B12, který je vytvářen těmito střevními bakteriemi může být vstřebán a člověkem využit. Pravda ale je, že bakterie vytvářejí vitamín B12 v dolní části střeva a proto se nevstřebá.
Dobrými zdroji vitamínu B12 pro vegetariány jsou mléčné výrobky nebo vejce od slepic z volného výběhu. Fermentace při výrobě jogurtu však zničí mnoho vitamínu B12, stejně jako když se mléko převaří. Takže mléčné výrobky si musíte pečlivě vybírat.

A co vegani? Je doporučováno, aby jídelníček veganů obsahoval potraviny obohacené o vitamín B12, což jsou kvasnicové extrakty, sójová mléka, rostlinné a slunečnicové margaríny (bez hydrogenovaných nebo trans tuků) a různé obohacené snídaňové cereálie.

Neexistují žádné rostlinné zdroje využitelného vitamínu B12 pro ty, kteří se rozhodli nejíst maso. Já jsem zvolila sublinguální vitamíny (rozpuštění tablety pod jazykem). To považuji za lepší řešení než nějaké obohacené zabalené potraviny. Je důležité tento vitamín doplňovat, ať už si vybereme jakýkoliv způsob jak toho docílit.
Z mé vlastní zkušenosti vám mohu říct, že má standardní makrobiotická praxe mi neposkytla množství vitamínu B12, které mé tělo potřebovalo. S jednoduchou suplementací, zvýšením dobrých tuků... a novým porozuměním, jak vybalancovat práci a odpočinek, jsem znovu objevila úžasný život, který mi tento životní styl slibuje. 

Zdroj: http://www.macrobiotics.co.uk/articles/dilemma.htm
16